Častým tématem mých příspěvků bývá výživa. Důvod je prostý. V době, kdy mi bylo nejhůř, mi kvalitní strava pomohla odrazit se ode dna. Jenže! Článků s podobnou tématikou jsou tisíce. Vyrojilo se spoustu více či méně extrémních směrů. Až mám někdy pocit, že lidé většinou hledají jakýsi rychlozázrak, díky němuž se do týdne bezbolestně zbaví nadváhy a jako bonus uzdraví tělo i duši.

Jestli je však na světě nějaká spravedlnost, pak v nedokonalosti všeho, co nás obklopuje, a samozřejmě taky v nedokonalosti nás samých. Neexistuje tedy ani univerzální výživový směr vhodný pro všechny.

Já svoji cestu našla v dělené stravě. Před dvěma lety jsem navíc tíhla k nízkosacharidovému způsobu stravování (low carb, paleo). Mám tendenci na sobě všechno vyzkoušet, abych mohla posoudit výhody a nevýhody.

V ČEM MI DĚLENÁ STRAVA POMOHLA?

  • přestala mě po jídle pálit žáha
  • splasklo nafouklé břicho
  • zmizely žaludeční křeče a pocity únavy po jídle
  • zlepšil se atopický ekzém, který mě trápil od dětství
  • reflux jícnu se postupně úplně vytratil

Byl to tehdy jen začátek dlouhé cesty a nevěděla jsem, kolik poznání, pokusů a omylů mě ještě čeká. Postupně jsem přišla na to, že největší problémy mi způsoboval lepekrafinovaný cukr a pasterizované mléko/výrobky z něj.  

A CO TEDA JÍŠ?

Ještě docela nedávno jsem se lidem, kteří nechápali, jak můžu žít, když „skoro nic nejím“, snažila poctivě vysvětlovat svůj záměr a způsob, jakým jsem přistoupila ke svému zdraví. A opakovaně zjišťovala, jak tohle vysvětlování zbytečně unavuje. Pokud je druhá strana předem v opozici, stejně nic z mého povídání nepřijme, i kdybych se na hlavu stavěla. Dnes už většinou říkám, že kdo chce, hledá způsobKdo chce, změní názor.

A jak se tedy stravuju? Jednoduše tak, abych se cítila dobře. Protože není normální být po jídle unavený. Není v pohodě mít permanentně nafouklé břicho. Nejsou fajn ani pocity pálení žáhy, bolavého či překyseleného žaludku. Tímhle způsobem nám jen tělo říká: Takhle ne, trpím. Zkus to jinak.

PŘIROZENOST A PRAVIDELNOST

Dnes jím daleko pestřeji než dřív a vnímám, že cítit se po jídle lehce a dobře není nic výjimečného. Nedávno jsem četla, že stravu v současnosti extrémně řešíme. Souhlasím. Proč se ale tomuto tématu dostává tak obrovské pozornosti? Protože dnes každý druhý řeší výše zmiňované problémy a diskomfort v oblasti trávení. Souhlasím, že není v pořádku na jídlo myslet 24 hodin denně. Souzním s názory Margit Slimákové. Z výživy se někdy zbytečně dělá „vyšší dívčí“. Stačí se vrátit k přirozeným potravinám a necpat do sebe chemické koktejly, které s původní výživou nemají nic společného.

Můžete zkoušet, co vám dělá dobře, uzdravit střeva, snažit se vařit si víc doma rychlá, jednoduchá jídla, zařadit do jídelníčku bylinkové čaje a více bylin obecně. Strava není alfou a omegou našich životů, je to však podle mě jeden z důležitých aspektů, na které je potřeba se zaměřit (nejen) v případě zdravotní nerovnováhy.

Dělená strava mně osobně dává smysl, protože (mi) funguje. Uzpůsobila jsem však některá doporučení svým potřebám. Nekombinuju například maso s ovocem. Ovoce jím většinou samostatně a hlavně po ránu.

Abych byla upřímná, ne vždycky zásady dodržuju. V tomto případě věřím spíš v sílu pravidelnosti. Pokud si jednou za čas dáte větrník nebo pizzu, zas tak moc se pravděpodobně nestane. Věřím, že tělo reaguje spíše na to, čím ho zásobujeme dlouhodobě. Když pijeme nebo užíváme byliny, většinou se náš stav nezlepší s vypitím jednoho čaje. Když ale vydržíme měsíc, výsledky se dostaví. Je to především o vytrvalosti, o které ale v dnešní rychlodobě nechce nikdo slyšet. Včetně mě 🙂. Když jsem se začínala léčit, ať už s refluxem jícnu, nebo později s endometriózou, která v mém těle údajně vesele prosperovala od počátku menstruačního cyklu, chtěla jsem rychle vidět, že se můj stav zlepšuje. A logicky jsem se po pár dnech cítila naštvaná a frustrovaná, že se „nic“ neděje. Milionkrát jsem se na všechno chtěla vykašlat.

Jestli mě moje nemoci něco naučily, je to trpělivost. Věřte, že jsem se jí bránila zuby nehty a bojuju s ní občas dodnes. Vzpomínám, jak jsem mnohokrát seděla, slzy tekly proudem a já si říkala, že už nemůžu. Že jsem zkusila všechno a můj stav se nijak extrémně nelepší. A když přešla nejhorší vlna pláče, musela jsem sama sobě přiznat, že nic nefunguje právě proto, že nejsem dostatečně vytrvalá. Zkusím tohle, pak tamto, a když okamžitě nevidím výsledek, vyhodnotím to jako zbytečnou ztrátu času. A nemluvím jenom o jídle.

Dřív jsem zastávala názor, že máme v životě dávat přednost tomu, co jde lehce, přirozeně. Žádné tlačení na pilu. A ono to v některých případech opravdu funguje. Ale taky jsem (díky mnoha držkopádům) zjistila, že vytrvalost, umění vyčkat a umožnit záležitostem, aby se mohly vyvinout a stát, společně s někdy drastickými „porodními“ bolestmi, tvoří cestu, na jejímž konci si sami sebe a výsledku vážíme daleko víc. Cesta bez překážek je možná příjemná a pohodlná, ale kolik se toho na ní vlastně naučíme?

PÁR VYZKOUŠENÝCH TIPŮ PRO PODPORU TRÁVENÍ

  • teplá voda s citronem po ránu
  • sklenka Zeleného Ječmene od Green Ways (není to propagace a už vůbec ne placená)
  • levandulový, meduňkový, mátový, zázvorový, libečkový, lékořicový, skořicový, anýzový, fenyklový čaj
  • kvalitní probiotika
  • hořčíkový olej (ulevuje od křečí, působí příznivě na psychiku)
  • lžička medu a skořice – rozmíchat a sníst (působí proti plynatosti a nafouklému břichu)
  • ostropestřcová kaše (působí dobře nejen na játra) – namelte si najemno ostropestřcová semena a smíchejte je s olivovým či ostropestřcovým olejem
  • hrnek čistého, dlouze taženého vývaru
  • teplý obklad z nahřívatelného polštářku vyplněného peckami či semínky
  • mátová tinktura s tymiánem

Na velikosti porce v případě dělené stravy z mého pohledu absolutně nezáleží. Když jím celistvé, co nejvíce přirozené potraviny, pak můžu sníst velkou mísu dýňového rizota, a nejen, že po něm nepřiberu, ale necítím se po něm unavená tak, jako po svíčkové se šesti.

Maso si připravuju se zeleninovým salátem, rýži se zeleninou na milion způsobů, do omáček používám kokosové mléko, masové knedlíčky do polévky nezahušťuju moukou. Když chcete, vždycky se dá najít způsob, jak si oblíbené jídlo přizpůsobit tak, aby vám po něm nebylo těžko.

Myslím, že na principu dělení částečně stojí účinnost a oblíbenost palea či veganské stravy. Proč lidé hubnou a cítí se najednou lépe fyzicky i psychicky? Ke kuřecímu steaku si člověk nedá bramborový salát s majonézou, ale pečenou zeleninu. A tělo zajásá, protože nespotřebuje veškerou energii na strávení hutného nedělního oběda. Vegan posnídá chléb s avokádovou pomazánkou a cítí se lehce, protože je pro tělo tahle kombinace stejně tak harmonická.

Většina receptů, které na blog přidávám, je vařena a pečena dle principů dělené stravy. Všechny, které vyzkouším, chutnají mi a cítím se po nich dobře, tady zaznamenávám, abych je nemusela složitě dohledávat a měla je k dispozici na jednom místě. Můžete se tedy kdykoliv inspirovat na záložce RECEPTY.

A protože jich tu mám zatím málo, tady je pár tipů na moje oblíbené blogy, z nichž se ráda a často inspiruju:

Tím svoje třídílné povídání o dělené stravě uzavírám. Pokud by vás cokoliv zajímalo, nebo je něco, co nebylo zmíněno, určitě napište. Nápady a připomínky vítám :-).