Až jednou zestárnu…

Až jednou zestárnu

chci žít na konci světa

v omšelé chaloupce

co chátrá celá léta.

Kde jizvy života se

blahodárně zhojí

s duší, co otiskem svým

totožná je s mojí…

Chci sbírat lesní pestrovůně

a lisovat je v herbáři svých vzpomínek

nechat se hladit bříšky prstů

rozesmátých rán

rozpustit v rovnováze lesomíru

všechna svá hoře, tíhu letokruhů

opájet sebe, tebe

jiskřivým zefýrem láskobraní.

Pod zbytnělými mračny

zurčivou sonátou zalita až po okraj

spánkem čistoduší

usnout a snít…

… nastalé svítání

pošimrá

dvě lžičky spící

na víčkách

na nose

slaní do rozevřených rtů

a uvnitř

spolu s probuzením

rozžehne

lampiony prostoštěstí…

Jednou mě, doufám, bude šimrat na tváři

Jednou se moje nitro i tvým štěstím rozzáří.

                A potom společně

              odnože zanechavše

               …zprůhledníme…

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.